Tikem může být jakýkoli pohyb škubavého nebo kroutivého rázu. Stejně tak jako jakýkoli vydávaný zvuk, slovo, věta.
Tikové poruchy se objevují v dětství mezi 4. a 7. rokem, velmi vzácně v dospělosti. Člověk trpící tikem cítí nepříjemné nutkání až do okamžiku provedení tiku. Vůlí s velkou dávkou sebezapření je možné tik oddálit nebo potlačit, ale potřeba tik vykonat nabírá na intenzitě. Tokové poruchy většinou nejsou spojeny s poruchami intelektu.
Motorické tiky mohou mít charakter od záškubů až po velmi složité pohyby (záškuby obličejových svalů, krčení nosu, svírání víček, trhání hlavou, kývání trupem, poskakování, rovnání brýlí na nose, úpravy oděvu).
Vokální tiky mohou být jednoduché a nesrozumitelné (odkašlávání, chrochtání, krkání, atp.) nebo složité (slova, věty, opakování po ostatních). Často jsou používána sprostá slova, a čím nevhodnější slovo je, tím víc se postiženému uleví.
